V červnu letošního roku uplynulo 140 let od úmrtí katolického kněze a spisovatele Václava Beneše Třebízského, který zemřel 20. 6. 1884 ve věku třiceti pěti let během léčebného pobytu v Mariánských Lázních.
K odkazu tohoto významného představitele české historické prózy 19. století se hlásí i naše škola, která od roku 1938 nese čestný název Gymnázium Václava Beneše Třebízského.
Jako připomínku tohoto rodáka z Třebíze u Slaného přinášíme vzpomínkový text básníka Jaroslava Vrchlického, který byl v primě tehdejšího slánského piaristického gymnasia, jež sídlilo v budově dnešního Vlastivědného muzea, spolužákem Václava Beneše.
„Poprvé setkal jsem se s Benešem na lavicích nižšího gymnasia ve Slaném u otců piaristů v r. 1862 —3. Byli jsme oba primáni a jako ve snu pamatuji se na Beneše.
Byl malý, zavalitý hoch, dobrácké tváře a nesmírně krásných modrých očí, jemný v chování, bodrý a prostosrdečný. Nosíval z pravidla kalhoty do vysokých bot, přes rameno pak velkou koženou tašku, ve které měl školní knihy a svačinu, jež dle všeho byla i obědem; dva krajíce černého chleba s jamkou uprostřed, kde měl uschovanou pomazánku neb sýr. Vím, že my městské děti jsme se závistí pohlížely na mysteria jeho kožené tašky. Přes oběd býval Beneš v koleji; byl přespolní a chodil domů teprve až po vyučování odpoledním. Tu chodívali jsme obyčejně spolu, nebo já bydlil v ulici, kudy Beneš vycházel z města (nyní dům p. Hlaváčka), a tak jsem v jeho společnosti chodíval až k našemu krámu. Pamatuji se dobře, jak v zimních krátkých odpolednách bylo mi podivno kolem srdce, když já byl již doma a on teprve takřka ha začátku své daleké cesty. Jednou byla sněhová prášenice tak veliká, že jsem jej chtěl podržeti u nás — ale vše bylo marné. Stál chvíli nepokojně mezi dveřmi krámu mého otce, a sotva trochu vánice ulevila, dal se na cestu zavátou silnicí. Patrně bál se, aby doma o něj starost neměli. Vidím dosud malou jeho postavu mizící v sněhové bouři — zdá se mi dnes, že již tenkrát na jednu nohu napadal.“
Václav Beneš Třebízský byl po své smrti pohřben na Vyšehradském hřbitově a jeho hrob je stále v průběhu tematických exkurzí navštěvován studenty a pedagogy slánského gymnázia.
Z. Víšek
